Pokud byste si třeba potřebovali vylepšit náladu, nabízím vám možnost, "nakazit" se kouskem z oné ohromné radosti, kterou včera prožívali naši "bratři" Slováci. Slovensko vyhrálo 1:0 v Polsku a díky tomu se poprvé ve své historii podívá na Mistrovství světa ve fotbale do Jihoafrické republiky. Naši, tedy Češi, jak známo nepostoupili a zpackali i své včerejší poslední utkání, z kterého bolely oči - ostatně, jako z celého českého fotbalu.

V přiloženém souboru si můžete poslechnout konec utkání, tak, jak jej včera slyšeli diváci slovenské televize. Záznam začíná 11 minut před koncem utkání, v čase 11.45 (na nahrávce) vypukla óóóóóbrovská radost Slováků, která pokračuje několik dalších minut.

"Vy, čo veríte v náboženstvo, zvané futbal, blahoslavení tý, ktorí v tejto chvíli verí, že je to pravda," křičí slovenský komentátor, zatímco všichni Slováci na hřišti i v hledišti běží ke své brance a na zasněženém polském hřišti se objímají.

"Slovensko je tam!!!! Duše odsúzencov sa vzbúrili, tý, ktorím nikdo neveril, to dosiahli!!!!! Vdiaka národný tým, naša futbalová revolúcia je dokonaná!!!!!!" pokračuje komentátor. Padají všechna možná emotivní slova, včetně těch o národu, slovenský televizní reportér, který dělá na hřišti rozhovor s trenérem a hráči, je úplně v transu a dokonce líbá ruku slovenskému brankáři - to na zvukovém záznamu ale vidět není :)    

Co k tomu dodat? Vzpomněl jsem si na přísloví, které patří k mým nejoblíbenějším - Přej a bude ti přáno. Někdy je těžké se ho držet, ale když se občas člověk kousne do jazyku, může se skutečně radovat i z úspěchu jiných. Za odměnu vás čeká na konci příjemný pocit sdíleného štěstí...

Slova, která v takových chvílích znějí, jsou pochopitelně mnohdy přehnaná a neobjektivní. Například Slováci měli v utkání ohromné štěstí, Poláci si dali v prvním poločase hloupý vlastní gól a v druhém poločase téměř nepřetržitě útočili na slovenskou branku. Těsně před koncem fauloval slovenský hráč polského v pokutovém území a rozhodčí pravděpodobně odpustil Slovákům penaltu. Co by asi říkali komentátoři a "slovenský národ", kdyby utkání skončilo remízou a Slovensko by včera nepostupovalo na mistrovství světa? Hranice mezi úspěchem a neúspěchem, štěstím a neštěstím, nekonečnou radostí a krutým smutkem je strašlivě malá. Ve sportu i v životě.

Sport je ale skutečně pro mnoho lidí náboženství (byť to zní zvláštně), droga, únik od reality, teplý kabát, kterým se člověk může zahřát, když je mu v osobním životě zima. Jistě, ze všeho nejvíce je to iluze, zejména, když sedíme v hledišti nebo někde u televize - ale krásná iluze. Stejně jako film, divadlo, dnešní tradice, a mnohdy do určité fáze i náš život. Ale potřebujeme takovou iluzi.

Copak se dá jinak vzdorovat naší dnešní realitě? Neúspěch fotbalistů je to poslední, co náš může trápit. Horší jsou například včerejší zprávy o tom, jak se naše ekonomika řítí ke státnímu bankrotu, jak se zvyšuje nezaměstnanost či nájemné, jak bude nutné dál zvyšovat daně a škrtat různé sociální výdaje, jaké nedobré poměry panují v naší zemi. A do toho všeho ještě náš hradní pán pěkně cvičí s celou Evropou. Aspoň v něčem jsme kabrňáci, mnozí se z toho radují, mně je smutno přesmutno. Přál bych si být tím nezvěstným rybářem z nedalekých Medlovic, který opustil "civlizaci" a tři týdny o něm nikdo nic nevěděl a on zřejmě nic nevěděl o světě - chytal ryby.

RB     

Ps. A omlouvám se za to, že můj přepis překrásné slovenské řeči určitě obsahuje chyby. Pokud budu mít dnes či zítra trošku času, zkusím dát písmo do pořádku. Nebo poprosím někoho z vás, čtenářů, jestli byste mi se slovenským písmem poradili...