Někdo by mohl říci, "Lhota - taková malebná malá vesnička, co by se tady mohlo až tak dít", ale život přece proudí ve velkém tempu a pestrosti všude možně, bez rozdílu, jestli jde o malé či velké místo. Dokonce si často myslím, že na malém místě můžeme všechno podstatné v životě lidském vidět mnohem lépe, než v těch velkých, převelikých městech, kde lze mnohé věci různě schovat pod peřinu nebo převrátit jejich smysl.

Být to na mě, udělal bych o každé vesnici internetové stránky, ale ne takové ty oficiální, kde se něco dá a něco nedá, ale stránky, kde je možné psát skutečně svobodně a dávat prostor všem pohledům a názorům. K takovým stránkám a takovému informování ale máme ještě hodně daleko prakticky všude, kam se jen podívám, počínaje vesnicemi, přes města až třeba po dění na kraji.  

Pojďme tedy do Ostrožské Lhoty, tento víkend jsem tam strávil nějaký čas a zaznamenal hned několik věcí, které si podle mě  zaslouží pozornost.  

O čem psát první? No, přece o plese! Rozjela se nám plesová sezóna, muzika hraje, lidé se točí v kole a leckteré boty i srdíčka dostávají zabrat. Ve Lhotě byl první ples hasičský, na který jsem šel především proto, že jsem chtěl tady na svých stránkách upozornit na moc sympatickou snahu hasičů věnovat se dětem. Děti totiž měly na plese krátkou scénku, kterou jsem chtěl natočit a dám sem.  

První ale pojďme na parket. Hraje dechovka - a právě dechovka patří na plesy nejvíce! Nikdy jindy kromě plesů nemusím dechovku poslouchat, ale když ples, tak jedině s pořádnýma muzikantama, kterých musí být pořádný počet! Ať je "štabarc", jak má být! Přesně tak jako to bylo ha lhotském Hasičském plese s DH Šarovec z Hluku! Natočil jsem alespoň jednu ukázku, abych přiblížil atmosféru, takže tady je: 

A teď už pojďme k mladým hasičům. Řeknu vám - vyfotit je v klidu prostě nešlo. Šili s nimi všichni čerti, kteří v pekle někde pod náma přebývají, takže se nezlobte, že fotka není ideální. Když jsem panečku všechny ty děti viděl před jejich vystoupení a po něm, což můžete vidět na následujících videoukázkách, obdivoval jsem ještě mnohem více ty, kteří se o děti starají. Vést děti v hasičích, vychovávat je ke všemu dobrému, co je s hasiči spojeno, považuji za úžasné a chvályhodné. Navíc ve Lhotě existovala několik dlouhých let pořádná "proluka", kdy se na vedení dětí nikdo nenašel, takže o to větší radost přichází s nynější generací.

Vždycky při chválení na někoho zapomenu, ale tady bych chtěl vzpomenout čtyři ženy, které o děti pečují. Tedy jména: Adéla Vaněčková, Šárka Křiváková, Natálka Dřínková a Barča Pokorná. Všem patří obrovský dík a přání, aby vydržely co nejdéle. Zvláštní je, že jsou to všechno ženy, určitě jsem zapomněl na nějakého chlapíka, protože kolem dětí se točí i několik mužů. Rád bych se ještě samostatně zmínil o paní Vaněčkové, její snahy, která je obrovská, si cením o to více, že vytrvala ve svém úsilí i přesto, že neuspěla v komunálních volbách a měla důvod být na Lhoťany "naštvaná" - byť onen neúspěch souvisel zřejmě hlavně s politikou. To, že vydržela a dál se dětem ohromně věnuje, je něco, co si zmínku určitě zaslouží.  

Kdo máte zájem, můžete mrknout na videoukázky s malými hasiči, mrzí je, že hlavní video z vystoupení není příliš ostré, moje chyba, stárne mi foťák s kamerou i oči, ale tak to chodí, na čem vám nejvíc záleží, tak to úplně nevyjde, což je případ prostřední videoukázky...

TADY jsou děti před svým vystoupením - uvidíte, co jsou to za čertíci :) 

TADY je samotné vystoupení... 

A TADY jsou opět čertíci po vystoupení.... 

Nemůžu zapomenout ani na malé mažoretky, které vystoupily TADY. I tady patří velké díky jejich vedoucím...   

Rád bych vám ukázal ještě tohoto chlapíka, jmenuje se Jarolím Máček. Lhoťaň, zvláštní, zajímavý člověk, který se nyní dočkal velkého úspěchu - zaměstnanci Uherskohradišťské nemocnice si ho vybrali jako nejlepšího, nejoblíbenějšího zaměstnance v kategorii nezdravotník. Pan Máček je totiž saniťák, ovšem saniťák, jak má být, mnohokrát jsem slyšel o jeho snaze pomáhat pacientům a měl jsem opravdu velkou radost z jeho úspěchu. Říkal jsem si, že hned jak ho uvidím, udělám s ním rozhovor. Na Hasičském plese jsem ho uviděl, okamžitě ho "lapil" a udělal s ním hodinové povídání. Budu se snažit ho dát sem na stránky v příštích dnech. Už teď vám můžu slíbit, že to bude zajímavý článek, protože pan Máček je svým způsobem opravdu "originál".   

Z plesu pojďme do přírody. V neděli jsem viděl z dálky mračna dýmu a několik ohňů za vesnicí, takže jsem se jel podívat, cože se to děje. Uviděl jsem to, co vy vidíte na fotkách, víc k tomu teď nevím, požádal jsem starostu Antonína Jelénka, jestli by mi k tomu poslal nějaké informace. Osobně jsem hleděl, cože za "paseku" to vzniklo, vím, že to souvisí s určitým projektem biokoridoru, proč se ale muselo takto v neděli v těchto místech "řádit", to zatím nevím.  

No a nakonec věc, ze které mi je nejvíce smutno a jaksi mě nejvíce pálí u srdce. Když jsem starostu Lhoty Antonína Jelénka (vpravo) potkal o svátcích v kostele (viz fotka), popřáli jsme si všechno dobré a mě ani ve snu nenapadlo, cože se v těchto dnech stalo.

Až nyní jsem se dozvěděl, že ještě před svátky udělal "konkurz", kde on sám vybíral nového zaměstnance na radnici, kam hledal novou matrikářku. Hledal ji, hledal, přihlásilo se sedm nebo osm zájemkyň. No, a když výběr skončil, starosta oznámil jméno nové síly na radnici. Jméno... Jméno... Jméno vlastní dcery.

Přísahám, že když jsem se to poprvé teď o víkendu dozvěděl, absolutně jsem tomu nevěřil, prostě se mi nechtělo věřit, že by něco takového udělal. Vím, že se v komunální "politice" dějí mnohé divočiny, ale přece jen jsou věci, které by se stávat neměly. Bohužel, podle všeho se ona zapeklitá "personálie" ve Lhotě přihodila. Lze chápat, že každý rodič chce pro své děti to nejlepší, je i docela možné, že spousta rodičů by na místě lhotského starosty postupovala stejně, ale ať se na to dívám z jakéhokoliv konce, takové počínání je přinejmenším nešťastné. Kdybych to vzal z druhého konce, pokud by starosta při výběru odolal onomu velmi "svádivému" řešení, tedy vlastnímu výběru vlastní dcery, získal by tím u mnoha lidí hóóódně velký respekt a důvěru možná až konce všech svých dnů.

Včera jsem proto starostu poprosil, jestli by mi k tomuto svému postupu napsal vysvětlení, ve chvíli, kdy přijde, dám ho na stránky. Moc mě zajímá jeho pohled na celou záležitost i detaily tohoto "konkurzu". Ať tak či onak, určitě se k celé věci vrátím.

Nejsem člověk, který by rád psal takové věci, vždycky mi přinesou jenom problémy a starosti, protože na vesnici musíte především mlčet a nic nekritizovat, ale k tomuto prostě není možné mlčet. Pokud bych mlčel, bylo by to jako všude tam, kde se o různých věcech jenom šeptá a nikdo nemá odvahu je vyslovit nahlas nebo napsat. Takových míst je kolem nás mnoho a já lituji každého, kdo v takových místech bydlí, nebo dokonce je v těchto místech onou mlčící ovcí.

Lhota taková být nemůže, je třeba mluvit a psát o věcech radostných i neradostných - tak jako jsem se o to pokusil v tomto svém příspěvku. V takovém svobodném prostředí se dýchá mnohem lépe a je tady také mnohem menší pravděpodobnost různých budoucích průšvihů.  

RB