STRÁŽNICE 2016 - moje ohlédnutí, moje velká radost..
Už ani nevím, pokolikáté jsem byl letos na folklorní Strážnici, ale pamatuji si, že mi trvalo, než jsem objevil její kouzlo. Od té doby jezdím asi rok co rok a stále více se snažm o její mapování. Činím tak s pomocí textů, fotek i videoukázek, obvykle to dopadne tak, že odjíždím z festivalu se spoustou dojmů, ale potom se už nedostanu k jejich detailnímu sepsání - byť na internet jsem dal z minulosti docela dost příspěvků. Letos bych rád své poznámky, pocity i připomínky sepsal do 25 - 50 bodů, ale jestli se to podaří, nevím, netuším.
Chtěl jsem toho původně hodně nafotit i natočit, ale ve čtvrtek před začátkem jsem vlastní hloupostí přišel o techniku, takže v pátek jsem fotil jen na mobil a dělal si proto hlavně poznámky, v sobotu jsem stál před kamerou Tondovi Vrbovi, se kterým jsme udělali několik reportáží, a v neděli jsem si půjčil foťák - za což moc děkuju Staňovi Dufkovi z Ostrožské Lhoty.
Ještě před svým psaním bych vás chtěl upozornit na výborný, oficiální web festivalu, kde najdete mnoho informací - včetně TADY tiskové zprávy s Laureáty festivalu...
A tady začnu psát své poznámky od čísla 1 až po... Snad po 25, třeba i víc...
1.
Pvní velká radost hned při první cestě na program letošního ročníku! Šel jsem se podívat na pořad, uváděný v rámci projektu, který se mi už dlouho velmi líbí a fandím mu... Jde o projekt s názvem Regionální folklor do škol a potkal jsem přitom tyto tři ženy. Tento pořad byl navíc letos oceněný, takže když pořadatelé na slavnostním udílení cen oznámili, že prvním Laureátem je ZŠ Proskovice s žáky 4. třídy třídní učitelky Kateřiny Holaňové, byl jsem fakt šťastný.
Vybavilo se mi, jak jsem v pátek po skončení pořadu šel za paní učitelkou, netuše samozřejmě, že se o dva dny dočká takové slávy, a zajímal jsem se o to, jak učí děti "folklor" u nich ve škole v Ostravě - Proskovicích, a jak se vlastně ke všemu dostala.
"Vyfasovala jsem žáčky druháčky, a zjistitila jsem hned na začátku, že jsou velmi zpěvní, takže jsem s nimi začala hodně zpívat a kromě jiného se věnovat folkloru, bavilo je to, byli tvořiví," byla první slova paní učitelky, kterou jsem si pro jistotu - promiňte mi to, okuknul hned po pořadu mezi dětmi a jejich rodiči. Občas to tak při psaní dělám, abych si udělal obrázek o tom, o kom píši, pozoruji ho ve chvíli, kdy je mimo kamery a pozornost a chová se přirozeně. V případě dětí a jejich paní učitelky byla radost v zákulisí být, mezi dětmi a paní učitelkou vládla pohodová atmosféra, obrovsk radost z vystoupení a pozornosti diváků, za paní učitelkou chodili avíc i rodiče dětí a děkovali jí, jak se jim věnovala. Jestli chce někdo psát o tomto projektu, moc prosím, aby pamatoval i na tento výsledek, který projekt přináší a já ho tady popisuji.
Zpět ale k povídání paní učitelky Holaňové. Její výhodou bylo, že v dětství chodila do folklorníhk kroužku konkrétně do Ondřejnice. K souhře šťastných náhod pomohlo i to, že ji oslovila starostka Proskovic, aby s dětmi zdramatizovala pověst o tomto místě. "Vystoupily jsme, děti byly fakt moc šikovné, a tím jsme si získali nějaké jméno, díky tomu přicházela další vystoupení," dozvěděl jsem se a dostal se tak k cleému projektu.
To už ale musím vysvětlit, kdo je na fotce, paní učitelka Holaňová je vlevo, vpravo je její sestra Yvona a uprostřed Magdalena Maňáková, v našem regionu pro folkloristy velmi znáná osoba, která pracuje pro Národní ústav lidové kultury ve Strážnici. Právě ona se v ostravské příměstské části Proskovice objevila, když pro NÚLK točila v rámci výzkumu lidových tanců "taneční medailonek obcí". Mimo jiné byla na jednom festivalu a také Lašském bálu, kde se seznámila s paní Yvonou, jejíž třída se účastnila projektu v roce 2012, kdy byla i na festivalu ve Strážnici. "Potom jsme měli cíl dostat sem Katku s jejími dětmi," prozradila její sestra. "A my s paní Šaurerovou jsme měli zase za cíl získat, zlanařit, nějakého spolupracovníka, a tak jsme drápky chytly Yvonku, která si tentokrát vzala i režii," dodala se smíchem Magda Maňáková.
.
Velmi důležitou osobou v projektu "regionlní folklor do škol TADY JSME DOMA" je také paní doktorka Alena Schauerov, kterou sem natočil na mobil, když si ve Strážnici po skončení pořadu povídala s redaktorkou Českého rozhlasu Brno. A všem MOC doporučuju TADY odaz na web, kde jsou všechny informace o celém projektu!!! A o samotném pořadu ve Strážnici najdete TADY informace na webu festivalu.
Tady jsem zachytil mobilem konec pořadu...
2.
Ach jo, u bodu jedna jsem se moc rozepsal, musím být mnohem stručnější! Samozřejmě o každé věci by šlo psát dlouho, ale nemůžu, proto teď už napíši vždy jen pár slov...
Tady jsem udělal video rozhovor s dvojicí žen, které byly autorkami pořadu "Z kraje pod Hostýnem" s podtitulem Regionální pořad Moravského Záhoří. Byl to nádherný pořad, který naprosto oprávněně získal hned dvě ocenění. První ocenění, Cenu ředitele NÚLK získaly za mimořádný dramaturgický přínos tyto dvě ženy, Kateřina Kovaříková (vpravo na videu) a Markéta Hnilicová, druhé ocenění získal Alexej Gazdoš za "za osobitou interpretaci mariánských písní v pořadu Z kraje pod Hostýnem." Samotný pořad by si zasloužil detailní analýzu, ale na tu není čas. TADY ale moc doporučuji odkaz s informacemi o pořadu.
3.
Tady už Tonda Vrba zachytil zpěv oceněného Alexeje Gazdoše. Díky Tondovi za to, bohužel později odešel a celý pořad nahraný není na internetu, já bohužel neměl kameru na natáčení, nahrál jsem jen audio. Moc bych si přál, aby pořadatelé festivalu ve Strážnici i jinde, kde se točí oficiální záznamy pořadů, dávali potom tyto pořady na internet. Nebo umožnili jejich koupi. Nebo alespoň dali co nejdříve vždy na vědomí, kde je možné si pořad prohlédnout.
4.
Ocenění pro domácí Strážničany? No jo, to je protekce nebo slabost pro domácí, mohl by si říci leckdo u oznámení, že jednu z cen folklorní Strážnice 2016 získaly domácí strážnické soubory. Konkrétně ji tedy získaly soubory Danájek, Demižónek, Danaj, Demižón a Žerotín "za společný přesvědčivý a působivý projev v pořadu Slavnostní zahájení MFF a Pozvánka na festival".
Za sebe říkám - při oznámení o tomto ocenění jsem měl velkou radost! Viděl jsem toto vystoupení na vlastní oči a byl to pro mě jeden z největších zážitků, jaké jsem kdy ve Strážnici prožil. Zejména ve chvíli, kdy se různorodé generace krojovaných Strážničanů na velkém pódiu prolínaly, byl to fantastický pohled. Když si k tomu uvědomíte, že mezi vystupujícími bylo hodně dětí, které, předpokládám, se věnují tanci či zpěvu pravidelně, je to něco, co člověka těší a dává mu optimismus pro budoucnost. Je moc dobře, že si toho festivalová porota všimla! Mimochodem, líbil se mi celý zahajovací pořad Strážnice, nápad s tím, že diváci uvidí ukázky z různých pořadů, které můžou poté navtívit, je skvělý!
5.
Mezi oceněnými byl i končící ředitel Národního ústavu lidové kultury a záoveň ředitel Mezinárodního folklorního festivalu Jan Krist, kterého ocenil ministr kultury Daniel Herman. Pana Krista jsem takto vyfotil už po skončení festivalu v neděi odpoledne, měl jsem zároveň chuť zeptat se ho na spoustu věcí, ale pro rozhovor nebyla dobrá chvíle, čekaly na něj různé skupinky lidí, navíc k pořádnému rozhovoru by to chtělo čas a posezení - požádám ho ale o to někdy brzy.
Pokud jde o samotné ocenění, myslím, že pan Krist si ho vážil, alespoň vycházím ze slov, která říkal při předávání ocenění. Bohužel, řada diváků ve Strážnici nedokáže být vnímavá a zbytečně ruší, takže jeho děkovací slova trošku zanikala. Co řekl?
"Já si té ceny opravdu velice vážím, děkuju panu ministrovi za to, že mě ocenil," začal s viditelným dojetím ředitel. "Chtěl bych poděkovat za to, že jsem se narodil do takové rodiny, kde žila spousta muzikantů, zpěváků. Chtěl bych poděkovat svým učitelům, Václavu Frolcovi, Dušanu Holému, Oldřichu Syrovátkovi, Bohuslavu Benešovi, ti všichni působili tady ve Strážnici jako autoři mnoha pořadů. Ale ani ředitel by nebyl nic, kdyby neměl kolem sebe tým lidí, kteří s ním spolupracují. Náš ústav je počtem lidí malý, o to víc musíme držet pospolu. Toto ocenění vnímám, že je i pro ně. A dovolte, abych poděkoval i svým nejbližším, protože ti vytvářeli podmínky pro mou práci. Děkuju," prohlásil doslova Jan Krist.
Samozřejmě, bude nesmírně důležité, kdo po něm post ředitele v důležité instituci převezme, zda bude skutečně vybraný ten nejlepší, nbo, jak to často v naší zemi chodí, ten, který bude mít nejlepší konexe. Sám jsem velmi zvědavý, a otevřeně říkám, že se na to při první příležitosti jako parlamentní novinář zeptám ministra kultury, kterého považuji za čestnho člověka, jehož mnohé názory mi jsou blízké. Z různých míst slyším, že výborným ředitelem by byl dosavadní zástupce ředitele Martin Šimša, ale nijak osobně ho neznám a vlastně ani nevím, jestli se přihlásil. Každopádně oznámení o výběrovém řízení je TADY stále na webu ústavu, byť zájemci se měli hlásit do 27. června, nástup do funkce je avizovaný 1. října 2016. Tož, slovácký regionu, prolezlý známostmi, uvidíme, jestli budeš obohacený o někoho, kdo tě posune dál, nebo o někoho, kdo ví, s jakými kamarády popíjet :)
6.
Seděl v nedělním odpoledni jakoby bokem muziky, která právě vyhrávala, byla to Horňácká cimbálová muzika Petra Mičky, a zřejmě málokdo tušil, že to je jeden z novinžů, který má k lidové kultuře velmi blízko a do Strážnice (ale i na Horňácké jezd mnoho let. Pan Karel Oujezdský, dnes už sice rozhlasový redaktor v důchodu, ale pořád člověk, který vysílá informace, i když by už nemusel. Mám ho rád, často jsem ho na Vltavě poslouchal a hodně si ho vážím, protože přinášel rozhovory a zpravodajství s mnoha a mnoha osobnostmi české kultury. Do Strážnice přijel vlastně spíš už jako divák, ale opět, zároveň tady pracoval a připravoval několik vstupů - například rozhovor s ředitelem Kristem. Pro zajímavost, v roce 2008 mu byla Masarykovou akademií umění udělena Cena Rudolfa II. za soustavnou propagaci současného výtvarného umění v Českém rozhlase s odbornými a vzdělávacími aspekty... Při zmínce o něm mě napadlo, jak je velká škoda, že strážnický ústav neuděluje cenu publicistům, kteří se dlouhodobě věnují lidové kultuře. Pan Oujezdský, stejně jako někteří další publicisté, by si ji zasloužili... TADY o něm najdete více informací... A TADY, v čase 29.48 s ním můžete vidět a slyšet rozhovor...
7.
Vždycky jsem rád, když na jakékoliv akci, kde to jde, vidím snahu věnovat se dětem, připravovat pro ně aktivity, které je vtáhnout a obohatí. Z tohoto pohledu se mi ve Strážnici každoročně velmi líbí, který připravuje paní Blanka Petráková. Tady jsem s ní dělal video rozhovor, a protože letošní podtitul byl Kašpárek s Gašparkom jdou do světa, povídal jsem si také s panem Ivanem Gontkem, loutkářem (a také flašinetářem) z Nitry. Jak možná víte, loutkářství se uchází o zápis do světového dědictví UNESCO, o to cennější je, že děti se mohly ve Strážnici loutkám věnovat - a sám na vlastních dětech vím, jak moc mají loukty rády a jak jsou pro jejich dětský svět důležité!
7.
Pokračování, prosím, příště, zatím jsem skončil 6. července tady, jak budu mít nějaký volný čas, přípíši další body, děkuju za pochopení!
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
A tady už začínají video reportáže, Tonda za kamerou, já většinou před kamerou.... Prosím o mírné hodnocení, vše jsme dělali v rychlosti a bez přípravy... A samozřejmě zdarma, mít na to čas, vše si připravit, určitě bychom byli lepší... Ale snad to nedopadlo špatně, jsem vděčný za milé reakce na tyto ukázky, stejně jako na naše natáčení během Slováckého roku v Kyjově.... TADY 75 VIDEO REPORTÁŽÍ Z KYJOVA A OKOLÍ
10
12
13
19
20
26
33
32
34
35
37
38
39
40
42
48
50
51
52
56
72