Uherské Hradiště - Do šesté sezony jde fotbalový klub 1. FC Slovácko pod jediným majitelem Zdeňkem Zemkem. V uplynulé sezoně dosáhli fotbalisté z Uherského Hradiště druhé nejlepší umístění v historii, přesto nemá Zdeněk Zemek pro nový ligový ročník přehnané ambice. „Kdybychom se pohybovali v rámci středu tabulky, bylo by to velice pěkné,“ vyslovil přání v našem rozhovoru.

Těžko se stanovuje cíl před začátkem nové sezony. Po podzimu jsme byli osmí a jaký chcete dát cíl na konec sezony? Desátí? Dvanáctí? My jsme chtěli, aby mužstvo udrželo střed tabulky, to je podle nás sedmé až deváté místo. Měli jsme sérii zápasů, ve kterých to vypadlo mizerně a následně přišla hvězdná série. Celkové umístění bylo pro hráče motivační. Čím se dostanou v tabulce výš, budou mít větší prémie a odměny.

Kdybychom se pohybovali v rámci středu tabulky, bylo by to velice slušné.

Občas to také zaslechnu. V lize je šestnáct klubů a když se jde na start, tak každý chce vyhrát, nikdo nechce být poslední. Pak je otázka, na co mužstvo má. Já si myslím, že pokud bude Slovácko ještě rok dva dozrávat, tak může dlouhodobě myslet na umístění v horní polovině tabulky. Po posledním zápase v Příbrami jsem volal trenéru Soukupovi.  Trošku nadneseně jsem mu říkal, že jsme letos poskočili v tabulce o pět míst, aby si to v hlavě uložil pro příští ročník. Vím, že je to nereálné.

Určitě nejsem divák s kamennou tváří, jsem spíš impulsivní. Bohužel na fotbal dojde spousta lidí, kteří se mnou chtějí něco probrat a byly i zápasy, ve kterých jsem nic neviděl.  Nejlépe si vychutnám utkání, když hrajeme venku. Když nejsem na zápase osobně, tak mám aktuální informace. Jak dáme gól a daří se, tak těch esemesek je daleko víc. Je to stejné jako ve vipce. Pokud vyhrajeme, zůstává tam po zápase spousta lidí, když se prohraje, obyčejně tam sedím sám. 

Za celou dobu mého působení v klubu jsem nikdy nemluvil do sestavy. Abych si na něco hrál a silou mocí křičel na trenéra? On je s mužstvem několikrát za den a nejlépe musí vědět, kdo tam patří a kdo tam nepatří. Trenér si musí za svým stanoviskem stát, mít svůj názor a být o něm vnitřně přesvědčený. Nemůže dát na hlasy, které zaznívají kolem. Vezměte si Bílka. Kolik na něho šlo negativ a nakonec jsme se v Polsku dostali do čtvrtfinále.

Je pravda, že došlo k výraznému omezení prostředků, které musíme zajistit jinde. Nejoptimálnější cesta je jednat s vesnicemi a městy, které tyto prostředky podle novely zákona dostávají. Jenže jednejte v Hodoníně, který do našeho fotbalu nikdy nepřispěl ani korunu a ani neměl důvod nám přispět. Teď například město dostane z loterního zákona dvacet miliónů.  Řekněte jim, že jim ve Slovácku vychováváme dvacet kluků a vy nám dejte dvacet třicet tisíc. Oni řeknou proč?

To také děláme. Snažíme se to řešit a oslovujeme obecní úřady. Říkáme jim, máte tu Františka, Pepíka, tak nám na něho dejte dvacet třicet tisíc. Starosta většinou řekne, že z loterního zákona ještě nedostali ani korunu. Jiní řeknou, že neví, co dostanou a začínají přemýšlet, jak ty peníze použijí, kdo ví pro co.

Relativně se snažíme rozpočet držet ve stejné rovinně. U některých věcí se snažíme hledat co nejhospodárnější řešení. Byly doby, kdy jsme potřebovali investovat. Museli jsme koupit kvalitní hráče do ligy, ať to byl Švancara, Valenta nebo Zelenka. Dneska je dokážeme nahradit mladšími hráči, optimálně z naší akademie.

Točí se kolem osmdesáti miliónů. Je to od mládeže až po áčko. Jenom pro příklad uvedu, že ženy nás stojí dva až tři milióny ročně. Člověk si říká ušetřit - neušetřit, ale dneska je tam pomalu sto děvčat. Zlikvidujte tuto část akademie?

Zhruba třicet procent.

Já si myslím, že patříme do horní poloviny. Občas slyším, že jsme pod průměrem, ale můj názor je, že patříme nad průměr. Mnoho klubových rozpočtů je nafouknuté tím, že nakupují nebo prodávají hráče. My tyto činnosti máme téměř minimalizované a většinou se snažíme řešit nové hráče hostováním. O to je náš rozpočet pevnější a stabilnější.

Těch sponzorských skupin je několik. Prví jsou diváci a jejich vstupné. Tady si myslíme, že máme rezervy. Rádi bychom počet diváků dostali ještě výš a získali více zdrojů. Druhá skupina je město a kraj. Od nich dostáváme určité finanční prostředky na mládež. Třetí skupina byla firma Synot a jejich nadace, která je v současnosti hodně redukovaná. Čtvrtá skupina, i když z objemu je to skupina číslo jedna, je uskupení mých firem Z Group. Pátá skupina jsou všichni ostatní, kteří mohou být od těch velkých sponzorů až po ty nejmenší. Teď se objevuje nová skupina. Jsou to města a obce, které dostanou z loterního zákona peníze a nějakým klíčem je rozdělí. Ale u této skupiny zatím není rozdělování peněz moc přehledné. 

Ono je u těch sponzorů vždycky něco za něco. Snažíme se na ně trošku tlačit obchodně. Vážení, chcete nám dodávat váš produkt? Tak nám ho dodávejte, ale také nám dejte nějakou tu korunu do fotbalu. Dodavatelů máme desítky i stovky. Když z té firmy přijde na fotbal jenom  jeden člověk, tak je to pozitivní, máme diváka navíc. 

Obrovsky rád. Je to ocenění práce klubu a podmínek, které u nás jsou. Na druhé straně je to ideální možnost dokončit všechny ty různě nedodělky na stadiónu, který na první pohled vypadá úžasně. Když se ale aktuálně podíváme na hodnocení ligových stadiónů v Česku, tak jsme někde za polovičkou. Je to obrovská reklama pro město se zviditelnit. Myslím, že i fotbalový svaz poskytne nějaké peníze na osekání slabých míst na stadiónu.

Schází šatny, dostatečné sociální zázemí, víc prostoru na regeneraci, víc prostoru pro mládež. Ve vztahu k fanouškům by bylo pěkné mít stadión uzavřený, dodělat rohy, aby byl ze stadiónu pěkný ovál, a prostředí bylo ještě víc fotbalovější.

Asi by to stálo o padesát šedesát miliónů víc a ty peníze nejspíš nebyly.

Českému fotbalu paradoxně prospěla krize, která nastoupila v druhé polovině roku 2008 a pokračovala do pololetí minulého roku.  Najednou bylo ve fotbale hlouběji do kapsy, museli jsme se víc otáčet a hospodařit. Každý se začal dívat na vlastní zdroje. Tím nechci říct, že dneska je krize úplně zažehnána.

Přesně tak. Objevilo se spoustu hráčů, kteří vyšli z fotbalových akademií a ti dostali svoji šanci. Ono je to vždycky o tom dostat šanci. Českému fotbalu ta situace hodně pomohla. 

Stanislav Dufka