Už zítra vypukne akce akcí, přeslavné, přeznámé a oslavované Slavnosti vína, kterým vzdávají hold všichni, kdo jen trochu umí mluvit, psát nebo fotit. Možná je to dobrá příležitost zamyslet se jen velmi krátce nad touto akcí a zmínit se ještě o akci, do které se žádné velké sumy peněz nepumpují ani se na její organizaci nepodílejí tisíce lidí.

Mimochodem, označení Slavnosti vína se mi nezdá příliš přesné, sice se víno bude popíjet ve velkém, dokonce bude natažen obrovitý stan, který nahradí chybějící sklípky, ale přece jen - mega akci v Uherském Hradišti nevnímám jako vinařskou, ale spíše jako "setkání" lidí, z nichž naštěstí ještě mnozí mají vztah k lidové kultuře.

Nechci se ale věnovat konkrétnímu psaní o Slavnostech vína, už tak je článků na toto téma až moc. Rád bych vám, vážení čtenáři, položil následující otázku: Když se dnes podíváme na kroje a tradice, myslíte si, že prožíváme období „rozkvětu", možná i největšího za poslední desítky let? Jak můžeme třeba pozorovat kupříkladu právě při zmiňovaných nadcházejících Slavnostech vína? Nebo žijeme spíše v období „soumraku", kdy končí u mladých lidí definitivně ochota pro cokoliv se obětovat a tedy obětovat se například i pro udržování tradic?

Je mi jasné, že po víkendovém hradišťském setkání budou všude tisíce slov, která budou zcela jednoznačně podporovat první možnost. Žijeme v období „rozkvětu", spontánnosti, veselosti, jen se podívejte na to ohromné množství kroků a krojovaných, to je nádhera! Tak nějak a podobně budou znít slova chvály. Jenže, když chodím po vesnicích a mluvím s lidmi, u mnohých slyším něco jiného. Pořádat například hody je rok od roku obtížnější a obtížnější, hledat stárky se někdy zdá marné, a očekávat, že by dnes mladí měli chuť „dělat" hody, je ve stále více obcích nemožné. Na řadu tak přicházejí poslední obětavci, kteří stále víc přebírají „práci" po dnešní dospívající generaci.

Co s tím? Problém ochoty, dobrovolnosti či spontánnosti je zcela jistě problém mnohem zásadnější a týká se tisíci jiných věcí než jen „nějakých" tradic nebo zpívání. O to více jsou ale důležité snahy dělat něco s tímto stavem, organizovat například akce, které mají minimální publicitu a nemůžou počítat ani se sponzory či převelikou účastí.

Jedna taková akce se uskuteční právě zítra ve chvílích, kdy půjde Uherským Hradištěm předlouhý průvod krojovaných. V Luhačovicích se sejde skupinka lidí na sympoziu s názvem: Siločáry duše dítěte aneb Rozšiřující pohled na vedení dětského folklorního souboru. Iniciátorem setkání je učitel Vlastimil Ondra, který má už dlouho výhrady k tomu, jak dnes fungují mnohé folklorní soubory. Jejich význam totiž nevidí ani tak v nějakém velkém vystupování na pódiích nebo v zájezdech do zahraničí, ale v něčem jiném.

„Jaké cesty vedou k tomu, aby děti ze souborů přenesly lidovou kulturu i do svých rodin a v budoucnosti ji předaly i svým dětem?" zamýšlí se například učitel Ondra, který například

Akce v Luhačovicích a v Uherském Hradišti nemají zdánlivě nic společného. Pokud ale nebude více učitelů Ondrů, může se časem stát, že Slavnosti vína budou s postupem let jen velmi dobře organizovanou akcí pro turisty.

 

Radek Bartoníček

Autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz