Když jsem si dělal rozhovor s Michalem Kordulou - kvůli zranění momentálně nehrajícím kapitánem fotbalistů Slovácka - povídali jsme si především o fotbale. Nakonec jsem se ale od tohoto hráče dozvěděl, až po dlouhém naléhání, že chystá s některými svými spoluhráči i jednu dobročinnou akci: akci na pomoc Občanskému sdružení Život dětem, pomáhající rodinám onkologicky nemocných dětí. Na konci rozhovoru se tak můžete o této ušlechtilé akci dozvědět více.

Pokud byste si chtěli přečíst více také o zmiňovaném sdružení,  TADY najdete jeho internetové stránky. V úvodu těchto stránek jsou tato slova: DĚKUJEME VŠEM laskavým společnostem a lidem, kteří se zapojují do projektu "Hezký pocit" na pomoc rodinám, které pečují o těžce nemocné dítě a podporu moc potřebují.  

A tady už je celý rozhovor, který vznikal ve chvíli, kdy se byl Michal Kordula podívat se svým pětiletým synem na koně v Koryčanech.  Rozhovor vyšel i ve Slováckém deníku, ale byl kvůli reklamě kratší. 

"Žádná deprese v kabině nevládne," tvrdí Michal Kordula po třech prohraných zápasech v řadě

Kapitán Slovácka připravuje akci na podporu onkologicky léčených dětí, pojede sto čtyřicet kilometrů na kole

Uherské Hradiště -  Michal Kordula odehrál svůj poslední prvoligový zápas téměř před měsícem. Proti ostravskému Baníku si po půlhodině poranil přitahovač svalu na levé noze a tři zápasy byl mimo hru. Po vyléčení se posadil na lavičku náhradníků. V posledním zápase proti Hradci tak sledoval trápení svých spoluhráčů z nezvyklé pozice. 

Poprvé v letošním ročníku ligy jste seděl na lavičce náhradníků. Bylo to pro vás hodně neobvyklé?

Je to jiné, už jsem to dlouho nezažil. My jsme Hradec sledovali když hrál v Budějovicích. Také bránili v devíti lidech a bylo jasné, že to bude o nějakém dobývání jejich branky. Nám se  prostě nedařilo a ještě jsme dostali smůlovatý polovlastní gól. Někdy se to tak prostě semele. Řekl bych, že to byl takový zápas blbec. Moc jsem  klukům nezáviděl.

Cítil jste před zápasem proti Hradci ještě nějaké zdravotní omezení?

Ne. Zdravotně jsem byl stoprocentně v pořádku a byl jsem připravený nastoupit. První týden jsem nechal sval úplně v klidu, druhý týden jsem jenom lehce vyklusával a před zápasem proti Hradci už jsem trénoval naplno, byl jsem v pohodě.

Mělo vaše zranění nějaké plus. Užil jste si třeba víc rodiny?

Nemělo žádné plus. Byl jsem na stadionu každý den a navíc jsem jezdil do Zlína na regeneraci. Jel jsem povzbudit i  kluky do Jablonce. Rodina to ani nepoznala. 

Chyběl jste v zápasech, ve kterých Slovácko neuhrálo ani bod. Možná byla vaše absence v sestavě větší než se zdálo.  

Ježíši. Doufám, že  v sestavě chybím. Ale nevidím to tak, že když jsme poslední tři zápasy prohráli, že to bylo tím, že jsem nebyl v sestavě. 

Trenér Soukup po zápase chválil diváky. Kotel opravdu povzbuzoval až do konce, ale hodně lidí také odcházelo po třetí brance Hradce. Všiml jste si toho?

Všiml.  Chtěl bych fanouškům z kotle také poděkovat, že zůstali až do konce, i když se nám nedařilo.

Divil jste se těm, co odešli před konce zápasu?

Něco vám řeknu. Viděl jsem rozhovor s Petrem Čechem a on říkal fantastickou věc, ve které s ním plně souhlasím. V Anglii můžou hrát špatně, můžou prohrávat dva nula, tři nula, ale ty lidi tam prostě sedí a fandí svému klubu, i když to nejde. Věří, že hráči na hřišti odevzdají všechno. Svoji nespokojenost jim dají najevo až po skončení zápasu, ale zůstanou až do závěru. To se mně hrozně líbí, ale, nelíbí se mně, když lidi odcházejí před koncem. Myslím si, že by tam měli zůstat až do devadesáté minuty a pak ať nám klidně naloží. 

Jarní výkony Slovácka jdou zatím v takových výkonnostních vlnách. Nevydařený začátek, potom přišly tři zápasy, ve kterých jste získali sedm bodů a teď tři prohry v řadě. Vnímáte to?

Už jsem to někde říkal, já tyto statistiky moc neřeším. Mě vždycky naštve porážka. Ale že bych se v tom babral, jako vy novináři, a hledal různé série bez prohry nebo bez výhry. Jestli jsme dali góly nebo nedali, to určitě ne. 

Zůstat na Slovácku byla pro mě priorita. Jsem rád, že jsme se s vedením klubu domluvili.

V neděli hrajete na pražské Slavii, která také zůstává na jaře za očekáváním. Jaký to bude soupeř?

Hráli vždycky hodně kombinační fotbal, myslím, že se to nijak nezněmilo. Určitě také nemají takové výsledky, jak si představovali, takže jako každý zápas. Bojovat a pokusit se něco odvést.

V lize má Slavia deset remíz, to je nejvíc ze všech mužstev. Bral byste bod i po zápase? 

Já nevím. Vždycky jdu do zápasu s tím, že ho chci vyhrát. Po zápase si třeba řeknu, že byl bod dobrý.

Cítíte v kabině nějaký tlak nebo napětí, že by se mělo po třech prohrách už konečně bodovat?

Tři prohry v řadě nejsou příjemné pro nikoho, ale v kabině nevládne žádná deprese. Na druhou stranu, když se třikrát po sobě zaboduje, také nevládne žádná euforie. Normálně se trénuje a už se díváme dopředu. Osobně to nijak dramaticky nevnímám. Myslím si, že je to tak správné.

Po skončení sezony vám končí smlouva. Už jste jednal o dalším působní v klubu?

Ano. Už jsem na všem domluvení, nic nebrání tomu, aby se podepsala nová smlouva.

Na jak dlouho?

Na rok. Zůstat na Slovácku byla pro mě priorita. Jsem rád, že jsme se s vedením klubu domluvili.

Za necelý měsíc liga končí. Už máte naplánovanou dovolenou?

Protože máme malé mimino, tak manželka zůstane doma. Vyrazíme se synem sólo.Máme volno asi tři týdny a v plánu toho máme hrozně moc. Chceme do Tropic Islandu u  Berlína, do Prahy, chceme projet nějaké hrady a zámky. Budeme vyrážet na kole a chystáme se i k moři. Vypadá to, že doma nebudu asi vůbec.

Budete cestovat sami dva? Žádný se spoluhráčů se nepřidá?

Ne, ale kluky jsem natlačil do jedné akce na podporu onkologicky léčených dětí. Jmenuje se to Život dětem a pojedeme na jejich podporu jednu sto čtyřiceti kilometrovou etapu na kolech. Oslovil mě Leoš Hanák, který je jeden z těch, co tu nadaci podporují.  Bude to někdy v půlce června a startuje se v okolí Rožnova, cíl bude v Hradiště. Kluků jsem to ještě neříkal, až se dozví, že budou muset šlapat na kole tolik kilometrů, tak mě asi zabijí (směje se).  

Akce se zúčastní celé mužstvo?

Ne ne. Zbuntošil jsem do toho Láďu Volešáka, Martina Kuncla a Milana Heču. Všichni pojedeme těch sto čtyřicet kilometrů na kole, už teď se toho bojím. Z vybraných peněz se zaplatí onkologicky léčeným dětem a jejich rodičům týdenní relaxační pobyt. Budeme se na to skládat v kabině. Já to tam obejdu a určitě něco vybereme.

Stanislav Dufka