Tolik slov jsem napsal za poslední roky všude možně a tolik slov jsem přečetl, ale přesto se mi stále víc zdá, že mám nejraději nepsaní, ticho a krajinu bez lidí. Snažil jsem se v posledních letech vidět a popisovat člověka lepšího, než ve skutečnosti je, protože jsem si myslel, že tak můžu pomoci polepšovat svět, lidi i sám sebe. Ale dál slyším o lidech tolik špatných zpráv, že už nevěřím v žádné polepšování světa ani lidí.  

Čím více slov se tak odevšad hrne, tím více mě unavují a přestávají zajímat. Spousta slov je zbytečných či stále dokola se opakujících, stejně jako když pustíme každý večer televizi a kdosi tam cosi zase říká jako říkal včera, před rokem nebo deseti roky. Náš život si vykračuje blíž a blíž ke konci, aniž by ty zprávy či slova byly pro nás život čímkoliv důležité. Než pořád poslouchat kohosi hlasy či příkazy, je lepší naslouchat tichu nebo třeba básníkům. Ticho je dobré a nezraňuje. Ale člověk?

RB

Od Jana Skácela jsem vybral několik básní, některé určitě znáte z repertoáru Hradišťanu, nejznámnější je samozřejmě písnička na slova jana Skácela Modlitba za vodu. Tu si můžete poslechnout například TADY

Smuténka

To už se v září stmívá,

už bez sametu, drsně, naholo,

po poli chodí smuténka

a zpívá,

smuténka chodí kolem hrud,

šedých jak skřivani a zpívá,

je příběh starší nežli já,

než moje smrt,

než smutek ze mne, odpusť,

zpívá si na poli smuténka

a chodí

po konopných cestách podzimu.

Jiná smuténka

V noci jsem uslyšel smuténku. 

Přišla a prostředním prstem

ťukala na sudy,

jestli je víno doma.

Všechno chce o nás teď vědět,

smuténka za nás smutná.

Klepala na sudy.

Potmě je tolikrát líto. 

Vteřina v lednu

A den je tichý, křehký jako skořápka.

Uvnitř je slunce, také celé bílé.

I sníh je bílý, stromy, střechy, sníh.

I tato vteřina, i tahle bílá chvíle.

Chvíle

Za žádnou pravdu na světě.

Ale jestli chceš,

za malý pětník ticha.

Je chvíle, která půlí krajinu.

Pokorný okamžik,

když někdo za nás dýchá.

Přísloví

Tak jsem se nad světem trápil,

až jsem si začal vymýšleti přísloví.

Jsou dlouhé pravdy a jsou pravdy krátké.

A nepřijde-li trest hned vzápětí,

musíš si vinu odžít životem.

A nikdo neodčiní čin.

A nikdo nedokáže složit písničku

pro slepé děvčátko a ptáka bez křídel.

Jan Skácel