Děti z

"Přijde vůbec někdo na ten koncert?" ptal jsem se sám sebe, a přiznávám, ani mně se až tak moc nechtělo. Venku byla nepříjemná zima, tma tmoucí, koncertů člověk absolvoval za celé svátky celou řadu, navíc i v Hlukuk byl už jeden, a to před necelým týdnem. Nakonec jsem se ale zvedl a jsem rád, že jsem koncert slyšel na vlastní uši a ještě takto nahrál pro případné zájemce.

První radost - zájem o děti. Kostel byl plný, pravda, nikdo nestál a do lavic by se ještě pár lidí vešlo, ale i tak, zájemců až tak málo nebylo. Druhá radost - vedoucí sboru Zdeňka Hájková si opět připravila několik nových písniček, které bylo zajímavé poslouchat. Třetí radost - objeví se další a další nové děti s krásnými hlasy a chutí zpívat. A čtvrtá radost - ředitelka i její zástupkyně jsou přítomny, po skončení jdou za paní učitelkou a dětmi a děkují jim za vystoupení. Vždycky mě potěší, když v různých městech a vesnicích vidím ředitele škol či učitele na akcích dětí, ať už jsou či nejsou akce školy. Věřím, že děti to vždycky motivuje a potěší! A mohl bych jmenovat vesnice, kde učitele nebo i ředitele vidí tam maximálně v pracovní době v objektu školy... Kdepak, pokud je to jen trochu možné, kantoři by měli žít s dětmi v místech, kde učí a měli by co nejvíce chodit mezi děti i rodiče.  

Když jsem potom doma střihal následující video, ještě jednou jsem si moc rád všechno nahrané pustil a k některým písničkám se i vracel. Můj favorit? Lašská, Něsemy vám tu novinu, čas 5.35...  Krása! Ale samozřejmě, za poslech stojí všechny a každý si najdete svého "favorita". Díky za to cestování světem s písničkou i hledání v různých knihách"

Protože dnes všichni spěcháme, nahrál jsem vždy prvních pár desítek sekund všech písniček, tam, kde je sólo, chtěl jsem, aby každé dítě bylo slyšet alespoň s jednou částí svého zpěvu... Písničky byly ještě propojeny průvodním slovem, které na videu není, ale uvažuji, že dám sem na stránky zvukový záznam kompletního koncertu.

Mohl bych končit malinko básnicky a s úsměvem, napíši tedy, že šero v kostele bylo, světlo příliš silně nesvítilo, teplo nikde, zima velká až prsty moje dostávaly křeče, když jsem v ruce držel foťák s videem, ale nic z toho nevadilo, protože slovo i zpěv zahřívaly. A věřím, že všecko to, co v tom kostele se devátý den roku Léta Páně 2016 odehrávalo, mělo smysl také pro děti, které velmi pečlivě a dosti často na ten koncert zkoušely. Stále věřím, že píseň, melodie, stejně jako slovo, zejména to slovo z Písma, svůj hluboký smysl má a často s člověkem tam v nitru promlouvá...  

RB

Ps. TADY najdete pěkné fotky Lukáše Baroně