Snímek z

Ach Bože, jak dokáže bý muzika nádherná, říkal jsem si i letos několikrát o vánočních svátcích, byť nemám hudební sluch a vím, že se mnohem více musím spoléhat na srdce než uši. Možná je to nevýhoda, možná výhoda, každopádně, i když může někdo zpívat sebečistěji a třeba až hudebně naprosto špičkově, ještě to nemusí znamenat, že zaujme mé srdce. A naopak, k mému srdci se může dostat muzika, písnička či zpěvák, kterého by sluchově dokonalé uši odehnaly hned po prvních slovech či tónech. Píši to jen proto, abyste takto brali mé psaní o hudbě, ať ho najdete kdekoliv, třeba i v následujících řádcích a ohlédnutích za muzikou a mými svátečními zážitky.

V posledních letech je součástí "mých" svátků (ale nejen jich) i hledání a objevování muziky, jejíž sílu si uvědomuji stále víc a víc. Kdysi jsem možná jako mnozí jiní vnímal především takové ty klasické vánoční písničky a koledy, které se omílají stále dokola a člověk má skoro pocit, že nic jiného není. Byl jsem v tomto samozřejmě obrovský hlupák, protože krajina písní i muziky je nekonečně široká, nádherná a pestrá, a pokud o ní nevíme, nebo se po ní nevydáme, dobrovolně své tělo připravujeme o uši, oči, srdce i duši.

Postupně sem na stránky několik svých zážitků dám, hned ale dodám, že jsem si vědom, že kdybych vzal zážitky dalších lidí z Vánoc, byly by to desítky, nebo spíše stovky dalších muzik, písniček, zpěváků a interpretů. Jsem si vědom, že jsem toho stihl jen velmi málo a proto se na dálku omlouvám těm, které tady nijak nevzpomenu - ale věřím, že je vzpomene zase někdo jiný na jiném místě internetu nebo například regionu Slovácka, kde žijeme.

Než se ještě k zážitkům dostanu, dovolte mi poslední poznámku. Vždycky, když vidím někoho něco dělat, přemýšlím nad tím, do jaké míry je to věcí jeho upřímnosti a opravdovosti, tedy, do jaké míry se ztotožňuje s činností, kterou dělá. Pokud proto vidím někoho zpívat nebo hrát na hudební nástroj například písně sváteční či třeba náboženské, přemýšlím nad tím, jak moc upřimný v tomto k publiku je a jak moc by se podepsal pod to, co vychází z jeho úst nebo hudebního nástroje.

Samozřejmě, mnohdy odpověď nad spojením muzikant a zpěvák - písnička neznám, jen tady píši, že nad tím dumám a je to pro mě důležité. Jestliže například já píšu, mám to v tomto směru jednoduché, co píšu, to si myslím, o tom jsem přesvědčený, a nepodepsal bych se pod žádnou větu, o které bych věděl, že nevychází ze mně. Mám to zlehčené (nebo ztížené?), nikomu co dělá jiné činnosti proto nic nevyčítám, ale pochopitelně jsem rád, pokud se zpěvák či muzikant ztotožňuje s tím, o čem zpívá nebo hraje - pokud třeba později zjistím, že tomu tak není, vždycky mě to mrzí.  

Pojďme rychle k prvnímu svátečně - hudebnímu zážitku. Název: Vysílání Rádia Proglas, které posluchačům zprostředkovalo pořad z letošního Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici Vyšla hvězda na kraj světa - posvátné písně ze sbírky Františka Sušila... Autoři: Hana Petrů, Jiří Petrů a Ludvík Běťák   

Věřím, že většina z vás, která si dokáže udělat čas (což nebude v dnešní ultra rychlé době skoro nikdo) a tento pořad si pustí, pocítí krásu toho, co uslyší. Já byl okouzlený muzikou, písněmi i průvodním slovem, a když jsem celý tento pořad poslouchal, opět jsem si uvědomil, jaký jsem hlupák, nedoučenec a nevzdělanec.

Jistě, samozřejmě, že mi jméno Františka Sušila něco říká, jistě jsem už o něm docela dost slyšel a různé písničky z jeho sbírek poslouchal, ale stále a stále se přesvědčuji, jak moc málo o něm vím a jak obrovsky moc se musím v tomto směru snažit více dovídat.

Pořad Vyšla hvězda na kraj světa mi v tomto směru neotevřel jedno okýnka, ale řekl bych, že několik pořádně velkých oken, která člověk otevře, zasvítí na něj sluníčko, on se podívá k nebi a cítí, že tam někde, a vůbec není důležité kde, je někdo, komu si lidé zvykli říkat Stvořitel. A jeho prostřednictvím, tak jako prostřednictvím písniček, které jsou o něm, člověk žasne nad světem a děkuje, že může na tomto světě alespoň chvíli pobývat. Děkuju panu Sušilovi, děkuji těm bezejmenným, jejichž písně sesbíral, stejně jako těm se jménem, kteří pořad Vyšla hvězda na kraj světa připravili a interpretovali...    

Pořadí písniček 

Vyšla Hvězda na kraj světa - zpěv Lenka Gajdová a Bohdana Menšíková

Nastokrát buď pozdravená - zpěv ŽS Tetky a MS Kyjov

Vím já zahrádku - zpěv Luděk Běťák

Vím hájíček pěkný zelený - zpěv Lenka Gajdová a ŽS Zpěvulenky

Usnula, usnula - zpěv Bohdana Menšíková Svatý Lukáš - zpěv MS Kyjov

Horo krásná, spanilá - zpěv Ema Menšíková

U kostela na kopečku - zpěv Yvona Kalábová a ŽS Tetky

Na mšu svatú zvonijú - zpěv Lenka Gajdová a ŽS Zpěvulenky

Lásko, lásko kupovaná - zpěv Jan Gajda a Yvona Kalábová

Matičko Boží - zpěv Bohdana Menšíková

Stála Panenka Maria - zpěv Děcka ze Skoronic

Vzpomněl na mě Pán Bůh můj - zpěv Luděk Běťák

Šél sem, našél sem - zpěv MS Kyjov

Ó hory, kopce aj doliny - zpěv Jiří Petrů Marnost,

Světská marnost - zpěv ŽS Tetky Šél

Pán Bůh na procházku - zpěv Luděk Běťák

Překrásná Denice, vzejdi - zpěv všechny sbory

Účinkujíci:

Ženský sbor Tetky z Kyjova, ved. Hana Petrů

Mužský sbor z Kyjova, ved. Jiří Petrů

Ženský sbor Zpěvulenky z Čeložnic, ved. Jana Neničková

Děcka ze Skoronic, ved. Marie Holcmanová

Sólisté:

Bohdana Menšíková, Lenka Gajdová, Yvona Kalábová, Ema Menšíková, Jan Gajda, Jiří Petrů, Luděk Běťák, Tibor Skalka, Muzikanti: Luděk Běťák, Jan Gajda, Miroslav Kolacia, Jiří Petrů, Martin Slovák, Vítězslav Začal

Autoři pořadu k němu pro oficiální web festivalu ve Strážnici napsali:  

Písně, které kněz, literát a sběratel František Sušil (1804-1868) označil jako „posvátné", nesloužily pouze k oslavě a uctívání Nejvyššího a nebývaly také běžnou součástí bohoslužby. Některé zachycují nedokonalé lidské představy o Bohu, o ráji, nebi a pekle, jiné obsahují legendu, příběh nebo alespoň fragment, další zase velmi osobně vypovídají o setkání s tím, co člověka přemáhá.

Ať už je píseň modlitbou, ať zpívá především o kráse, lásce nebo o smrti, ať už oslovuje svědomí, hovoří o vině a odplatě, trestu, ať obsahuje poučení a varování či vyzývá k pokoře, i v posvátném nakonec jde o propojení se skutečným životem. Píseň často zachycuje osudovou proměnu, která nastává, když do našeho života vstoupí vědomí něčeho, co nemůžeme ovlivnit, odvrátit, před čím nelze utéct. Ukazuje i způsoby, jak se s tím lidé vyrovnávají. Jak těmto silám podléhají, jak selhávají, jak se láska potkává s nemocí a se smrtí, jaké místo v lidském životě má víra a naděje.

Oddíl označený jako „Posvátné" tvoří důležitou a „přednostní" součást Sušilovy třetí sbírky nesoucí název Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými. Právě z ní jsme při přípravě zvukového nosiče a tohoto pořadu vycházeli. Zahrnuje nejen legendy, tedy epické duchovní písně o životě svatých, ale také lyrické písně, které bychom dnes někdy možná ani mezi duchovní nezařadili, lidé se v nich však k Bohu obraceli.

V duchu výroku Gustava Mahlera, že „udržovat tradice znamená přikládat do ohně, nikoliv uctívat popel", chceme i my písně probudit v nové podobě přetavené prožitkem. Ke spolupráci se sešlo na sedmdesát zapálených a obětavých lidí, pěvecké sbory, sólisté a několik muzikantů. Vznikla tak nahrávka a pořad, které připomínají a znovu přivádějí k životu starobylé písně k oslavě Boha - kéž rozeznívají srdce i hlasy posluchačů.

Až později jsem na internetu zjistil, že tento pořad má také svou obrazovou podobu, za což patří velké díky Tondovi Vrbovi, který pořad natočil. S radostí sem videoukázky dávám... Rád bych ještě získal texty všech písní, pokud se mi to podaří, časem je sem také dám!