Je mi velmi líto, že nemám na klasické, dalo by se říci hlubší psaní téměř žádný čas, novinařina je strašný "požírač" času. Takže místo toho, abych psal o tom, co mě na tomto světě fascinuje a co pociťuji, tak "píši" obyčejné zpravodajství, jehož životnost je určitě menší než život jakéhokoliv organismu, třeba i toho, co žije sotva pár hodin. I v tomto zápisníku vlastně zachycuji ze všeho nejvíce v největší rychlosti to, co jsem který ten den napsal. A na nějaké pocity, zážitky či myšlenky se mi bohužel času nedostává Replica Handbags .  Přitom samotné novinářské články, které píši, jsou jen ten největší povrch. To podstatné se odehrává v hlavě, v člověku samém. Každý den je především prožitkem, tu více radostným, tu více smutným, ale počínaje probuzením a konče spaním, člověk neustále nad něčím přemýšlí a vnímá blížící se konec vlastního života. Stejné je to i u mně, byť nejvíce svého času strávím v redakci a celkově novinařinou..