Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Úvaha Vlčnovjana Zdeňka Koníčka o jízdě králů: Přestaňme s počty, kolik přišlo návštěvníků

Na téma jízdy králů a turistického ruchu jsem dostal psaní od pana Zdeňka Koníčka z Vlčnova, tedy z místa, které je poslední desítky let svým způsobem "kolébkou" této pozoruhodné tradice - nikde jinde se totiž jízda králů nejezdí každoročně. Letos se navíc jedou hned tři jízdy, jak jsem už psal a dával na web plakáty, jízdu můžete vidět postupně v Kunovicích, Vlčnově a Hluku.

Tady je psaní pana Koníčka, on i já budeme rádi za vaše reakce či názory na jízdu králů, jakýkoliv podepsaný názor rád zveřejním...

 

RB  

 

Průvod je už "jenom" takové pozlátko, které se blyští na slunci


Dovolím si tady přednést takovou úvahu o nadcházejícím jízdokrálovém šílenství, které propukne začátkem května a skončí hluckou jízdou králů na začátku července.

Ale než se dotknu všech jízd králů tak si dovolím malou odbočku.

Člověk je tvor zvídavý, snaží se pochopit svět, který jej obklopuje. A tak si k tomu začal pomáhat různými pomůcky, které časem povýšil na vědu. A tak můžeme něco spočítat, taky zvážit, případně změřit a dokonce i popsat, jakou to má barvu, vůni či chuť. Něco umíme popsat přesně, třeba všichni víme, kolik váži krabice s moukou, něco umíme popsat přibližně, třeba jak daleko je nebližší galaxie, ale je spousta věci, které i přes snahu toho zvídavého tvora nelze popsat.

Já vím, že snad změřit, zvážit či spočítat jde všechno, ale skutečně existují věci, o kterých jakkoliv budeme psát cokoliv, tak to stejně nikdy nedokážeme. A pokud to začneme přepočítávat či měřit anebo vážit, tak se zdaleka vyhneme té pravé podstatě, o čem to je.

A teď se vrátím k našim jízdám králům. K tradici, která si svojí výjimečností zasloužila zápis do nehmotného statku UNESCO. A tady už začínám být kritický, tady se podle mne snažíme popsat něco, co snad není ani možné uchopit. A už slyším, že počty koní jdou spočítat, návštěvníci taky a kolik se projedlo vdolečků a vypilo vína a slivovice, že to jsou přesná čísla a podle toho lze vyhodnotit, jaká tedy ta jízda králů byla.

Ale proč se tak děje, proč rodiny jezdců připraví svoje ratolesti na královskou jízdu a proč ji absolvují? Je často slyšet z rodin Vlčnova a Hluku, že je to dědictví našich předků a že je to tradice. A stejně se ptám, proč se to tak děje, proč některé tradice umírají, ale tato stále přetrvává? Tak na to nikdo neumí odpovědět. Snad jenom někdo pokrčí rameny a řekne, že to tak prostě je.

No, máme tady druhou tvář jízd králů. A proč má král v puse růži a proč je oblečen v ženském kroji? Tak to pořadatelé všech jízd králů veřejnosti bez skrupulí odhalí a navíc případný návštěvník jako bonus dostává informace, proč je jejich jízda králů lepší než ty ostatní. A tak se můžeme v tiskových prohlášeních dočíst, kdo z kterých významných osobností přijede a odkud, kolik souborů se této slávy účastní, kolik krojovaných se očekává v závěrečném průvodu,  a potom se dozvíme, kolik lidí se přišlo podívat.

Chápu to, jsou to marketingová čísla a je potřeba dělat reklamu, ale v tomto je to právě to, o čem píši. Jsou věci, které neumíme popsat, neumíme je spočítat ani zvážit. Ta jízda králů je ukryta v rodinách, v celé obci či městu, které jízdu králů pečlivě připravují. A tím nemyslím pořadatele, ale v těch lidech, kteří to tajemství předávají na své děti, aby je ony pak mohly předat svým dětem.Tímto samozřejmě vyřazuji z opravdových jízd králů Kunovice, jejich provedení je jednoznačně folklorní a jednoznačně cílí na diváka, kterého tímto lákají, aby přijel. Ale je vidět, že to dělají dobře, návštěvnost mají velkou a umí to dobře prodat.

Tady se očekává, že bych jako rodilý Vlčnovjan mel pochválit tu svoji jízdu králů, ale to já neudělám. Prostě pozvu případné návštěvníky k nám do obce anebo do sousedního Hluku, přijďte se podívat na jízdu králů. A pokud budete mít štěstí, že zde někoho máte, nějakou rodinu či známého, tak se zúčastněte strojení koní a tak se trochu dotknete té tradice, které se opakuje po staletích a která v dnešní době, kdy jsme pronásledování technikou a dalšími vymoženosti civilizovaného světa, tak stále udivuje svojí prostotou a jednoduchostí. Ta tradice je uložena v těch lidech, v těch rodinách a generacích, ten průvod už je jenom takové pozlátko, které se blyští na slunci. Ale jakmile slunce zajde, tak i ten lesk přestane.

Co říci závěrem? Tady bych rád vzkázal pořadatelům, ale i novinářům, aby přestali s těmi počty, kolik přišlo návštěvníků a kolik se čeho snědlo a vypilo. Já vím, lid si to žádá a tak to lidem nabídneme, ale o tom to není, skutečně. A úplně nakonec bych chtěl všem zúčastněným popřát, aby jim počasí přálo a ta krása se nemusela schovávat pod pláštěnkami. Díky vám všem, i proto každá jízda králů zůstává jedinečná a nezapomenutelná. A každý rok jiná.

Zdeněk Koníček