... člověk by chtěl strašně křičet bolestí, zlostí i bezmocí nad tou strašnou tragédií při jedné naprosto nesmyslné a riskantní automobilové zábavě, ale nakonec se musí smířit s tím, že všechna slova jsou zbytečná, zůstávají jen vzpomínky. Třeba vzpomínky na Karolínu, usměvavou dívčinu, kterou jsem potkal letos v září při své práci pro střední školu. Hledal jsem nějakou šikovnou studentku, s kterou bych natočil povídání pro prezentaci naší školy, a když jsem potkal Karolínu, po první minutě jsem věděl, že ona je ta pravá. Byli jsme zrovna v domově pro seniory, kde studenti měli praxi a právě ona dokázala o práci s nimi velmi hezky povídat, chodila totiž mezi ně často - byla rozhodnutá, že hned po škole se bude starým lidem věnovat. Rozloučili jsme se a já od té chvíle dával Karolínu za příklad stovkám deváťáků, kteří chodí týden co týden na exkurze do naší školy. "Je důležité, abyste měli srdce na pravém místě," říkal jsem jim, když jsem vzpomínal..